Hříšníci.cz

Jako každý rok přišlo období,kdy manžel vzal děti a odjel na pár dnů i s rodiči na dovolenou a já měla pár dnů jen pro sebe.Každý rok si plánuji jak budu pařit a užívat si volno od rodinných poviností a vždy do toho něco přijde.Buď marodím nebo kamarádka se kterou sem měla pařit nemůže a ostatní jsou na dovče a já si nezapařím.Letos to mělo vyjít.Na Hříšnících sem nadhodila srazík a moc se na to těšila.Přišla sobota já zamávala rodince a vydala se do obchodního centra.Prolezla jsem pár obchodů koupila si něco na sebe i pár maličkosti pro radost a jela domů.Tam to teprve začalo.Horká vana,holení,la­kování nehtů malování, fénování no prostě zkrášlování těla a příprava na večer.Těšila jsem, jak si zaflirtuju ,jak pokecám s ostatníma hříšníkama.Jelikož jsem stůl na diskotéce rezervovala já nemohla jsem přijít později, až bude zábava v plném proudu jak to dělávám. Musela jsem tam být první a držet stůl pro ostatní. Takže vyfiknutá sedím v tramvaji a přemýšlím,když v tom přistoupila kamarádka s kamarádem, které jsem neviděla asi rok. Chodívali jsme společně pařit do Sparingu a oni se tam vydali a nevěděli, že tahle diskotéka už není a je z ní casíno. Zeptali se mne, zda mohou jet se mnou do Legendy.Řekla jsem proč ne, ale že mám sraz s lidma z internetu a tak nevím zda se k nám ke stolu vejdou. Řekli, že nebudou rušit ať sem v klidu , že si sednou jinam, aby nás nerušili. Přišlo mi hloupé přivést cizí lidi na sraz hříšníků.
Sedli si tedy k baru a číšník mne odveld vedle do místnosti, kde byl náš stůl rezervován. Zatím tam nikdo nebyl. Sedla jsem si a objednala kávu. Vedle u velkého stolu bylo spousta lidí. Nějaký muž tam slavil narozeniny a bylo tam cca. dvacet lidí. Já pila kávu a snažila se nějak zabavit. Mazala jsem si smsky v mobilu,zavolala jsem kamarádce,která se mnou ten večer chtěla jít pařit a já jí odmítla s tím, že mám srazík a ona seděla doma. Dopila jsem a šla si k baru objednat bavoráčka. Kamarádka s kamarádem mi řekli, že jdou jinam,že je tam na ně moc draho. Rozloučila jsem se s nimi a šla si opět potupně sednout k stolu pro osm lidí. Byla jsem, docela ráda, že neviděli jak tam sedím stále sama. Bylo po půl desáté.Říkala jsem si, no co počkám ještě do deseti a půjdu domů. U vedlejšího stolu seděl muž s přítelkyní a všimla jsem si, jak jeho zrak často bloudí ke mně.Tak jsem si začala hrát mou oblíbenou hru ,abych se nějak zabavila. Podíval se opět na mě a já na něj a držela jsem.Žádné stydlivé klopení očí ,ale vyzívavě jsem se na něj dlouze dívala a on na mě,ale jen do té chvíle, než-li se k němu jeho přítelkyně otočila mu něco říct.V tu ránu dělal jakoby nic.Jen co se ona zase otočila, už ke mně zase koukal. Bavilo mě to. Jak se snažil být nenápadný, ale prostě se na mě díval, jak jen to bylo možné. Občas sem mu věnovala neodolatelný úsměv a pozorovala, jak kontroluje po očku svou holku co tancovala zda ho nepřistihne. Objednala jsem si další drink. Začala jsem být nervozní, že nikdo nejde. Nebylo mi trapně ani sem nebyla naštvaná, spíže mi to mrzelo. Mám volno ,mohu pařit a sedím tam sama. Desátá hodina.Zaplatila jsem a řekla si, že dopiju a jdu domů.Už jsem se skoro zvedala, když v tom jsem zahlédla SinVeil,jak hledá. Mávla jsem na ní a ona si ke mně přisedla s otázkou v očích. Proč tu jsem jenom já. Co jsem jí na to měla říct? Nevěděla jsem. Ptala se mě zda nemám mobil na nejmenovaného hříšníka o ,kterém jsem byla přesvědčená, že pokud nikdo tak on přijde. Neměla jsem. Ještě půl hodinky nežli jsem se vydala na tramvaj jsem koukala do diskuze zda někdo nenapsal,že nepřijde,ale nic tam nebylo. Počítala jsem tedy s tím , že přijdou. No co rozhodly jsme se se Sin, že zapaříme alespoň spolu. Když Sin šla napsat smsku přišel k ní muž od vedlejšího stolu a dal jí pro mě vizitku aby mi jí dala, že mu mám zavolat.Potěšilo mne to.Na otázku Sin zda mu zavolám jsem odověděla, že nikoli.Druhý den jsem mu napsala sms, že jsem šťastně vdaná a volat mu nebudu,ale že jsem si s ním ráda zaflirtovala. Odepsal mi že to chápe, ale že jsem se na něj tak nádherně usmívala, že to prostě musel zkusit.Se Sin jsme šly jednou tancovat,pokecaly jsme a v půl jedné pro ní přijel ,,L“ a byl tak hodný , že mě odvezl domů.Příjemný muž.
Takže na závěr,když se člověk na něco moc těší,většinou to prostě nevyjde.Příští rok si naplánuju , že zůstanu dřepět doma a třeba mi konečně pořádná pařba vyjde:-))Jedno vím jistě.Já už srazík dojednávat nikdy nebudu.