Hříšníci.cz

Moje- náctiletá dcera od rána sedí u počítače a domlouvá se s kamarády, jak oslaví poslední večer v tomto roce.
Ještě nikdy nebyla v tento den mimo rodinný kruh a tak nám vzniká dilema, zda ji pustit do víru silvestrovských radovánek , kdy je nebezpečí , že by mohla přijít k úhoně největší. Ale to známé proč všichni můžou a já ne mě obměkčí a tak během dne dostává rady, které by ji mohly být k dle našich domněnek k užitku.Když už jsou všechny možnosti vyčerpány , uzavírám téma větou : Ne , že ze mne uděláš babičku!Rozhodně se na ní necítím!
Vím , že je zatím moje holčička nevinná a tak antikoncepci nebere.Žádnou známost nemá , ale kluci ji už začínají zajímat a tak obavy jsou na místě.
A tak mi nedá zavzpomínat na časy když jsem byla v jejím věku.
Bylo mi čerstvých sedmnáct a myslela jsem si , že svět mi leží u nohou.Nezajímalo mě nic jiného než kam vyrazit a samozřejmě kluci. Vždycky se mi líbili starší a vrstevníci mi připadali pod mou úroveň. A tak jsem byla tak trochu zaláskovaná do skoro o 10 let R. Měl auto , peníze , pěknou postavu a dalo se s ním mluvit o všem.
Bylo krásné jaro vše rašilo a začínalo kvést a mě čekala povinná školní brigáda na zavádění chmele.Samozřejmě se mi nikam nechtělo a tak na nejvyšší míru otrávená jsem se sbalila a čekala, že příštích sedm dní budu muset nějak přežít v bojových podmínkách v nějakém Prdelákově..Dnešní generace si to těžko dovede představit …odjet někam bez mobilního telefonu a všude přítomného internetového spojení.Nic takového tenkrát neexistovalo a jediná cesta jak se domluvit bylo poslání čum karty nebo dopisu poštou.
Moje myšlenka byla jediná , aby ten týden rychle utekl a taky se nepředřít.
Nastal den odjezdu a tak jsem dorazila k autobusu mezi posledními . Musela jsem stačit ranní rozloučení s R. Cesta nebyla dlouhá , ani ne hodinu a byli jsme na místě.Podmínky byly horší než očekávání.Ubytování poblíž JZD v jednoduchém „teletníku“ , kde byla obrovská místnost pro děvčata a kluci byli ubytováni v jiné budově.Jistota je jistota.O pokoj dál se ubytoval náš profesorský dozor. A žádné otálení , alou na pole a makat až do večera.
Jarní sluníčko nás pálilo do zad a všude přítomný plevel nám dodával bojové nálady.Začaly jsme spřádat plány na večer ,ale to jsme nevěděly , že z pole se dostaneme okolo sedmé večerní.Potom nám naše milá třídní oznámila , že sice máme volno do 22 hod., ale pohybovat se můžeme pouze v areálu a přilehlém okolí. To byl , ale docela zásadní problém. Do vesnice to byl asi kilometr a v okolí nebylo nic a nejbližší hospoda byla právě v oné vesnici.Jak jinak jsme mohly vyřešit tohle dilema…po chvilí debatování jsme se vydaly na cestu do vesnice.
Malá náves a na ní ještě menší zakouřená hospůdka .Jaké překvapení bylo když jsme vešly dovnitř a našly tam u jednoho stolu sedět naše kluky ze školy.Samozřejmě jsme mezi ně zapadly a nějaké to pivko nedalo na sebe čekat. V té nejlepší zábavě přišlo překvapení večera. Otevřely se dveře a vešel náš učitelský dozor a bylo to. Nikomu z nás nedošlo , že když takhle najednou zmizíme, že nás začnou hledat. A tak následoval povinný odchod na ubytovny a pro zbytek pobytu přísný zákaz vycházení z areálu.
Večer jsme nemohly usnout a pořád debatovaly o tom co se stalo.A jak to bývá ne a ne usnout.Dodnes nevím jak jsem skončila na horní palandě u mé spolužačky Jany.Určitě v tom hrál roli alkohol , ale nějak se nám naše tulení k sobě zvrtlo. Ani nevím, kterou z nás to napadlo a pevně věřím, že jsem to nebyla já…Začaly jsme se vzájemně hladit ,až došlo na líbání.Ze začátku to byla určitě jen legrace , ale najednou nešlo přestat.Nevím ani jak to trvalo dlouho , či to byly minuty nebo desítky minut.Ale spíše to druhé. Protože ,po ranním probuzení jsem zjistila, že můj dekolt zdobí pár pořádných cucfleků.
V té době bych nikdy nikomu nepřiznala , že mě mé první a taky poslední cucfleky v životě udělala holka.Nezmizely ani za týden a tak jsem pak měla co vysvětlovat.
Mimochodem dcerka se mi vrátila z oslavy v pořádku.Jen se mi zmiňovala , že ji zkoušel balit DJ. Pevně doufám, že nebude blbnout po mamince.