Hříšníci.cz

Pět minut jízdy autem a budu doma.
Těším se na kávu , kterou jsem si přes spoustu pracovních povinností nestačila dát.
V rádiu hrají moji oblíbenou písničku a tak si potichu pobrukuji do rytmu.
Přijíždím na jako vždy v tuto hodinu přeplněné parkoviště před domem.
Na poslední chvíli objevím super flek a zaraduji se. „Dneska mi to vyšlo“.
V protisměru stojí starý červený pick- up a bliká výstražnými světly s řidičem uvnitř.
Zaparkuji zacouváním na první pokus mezi dvě podélně stojící auta ( ne, že bych s tím mívala problémy) a spokojená sama se sebou uvádím auto do stavu klidu.
Vystupuji ven a chystám se otočit klíčem v zámku. Pospíchám a nevěnuji pozornost stojícímu autu vedle.
Tu mě osloví mužský hlas : „ Nemohla byste si trošku nacouvat blíž k vozu co stojí za Vámi ? Já bych si zaparkoval před Vás.“
„To jste mi to nemohl naznačit dříve“? odseknu a v duchu dodávám jadrné slovíčko.
„To by bylo přece nevhodné Vám naznačovat jak máte správně parkovat“ odpovídá mi s pitomým úsměvem na tváři.
„A teď děláte asi co“? vypálím mu na jeho slova a děsně naštvaná opět otvírám auto , odmykám páku z volantu a startuji . Nacouvám jak jen to jde blízko k autu za mnou, aby měl možnost zaparkovat přede mnou tu svou nevzhlednou krabici.
Opět uspávám auto a odcházím , aniž bych se podívala na toho otravu o kterého bych neopřela ani kolo, jak říká s oblibou má pubertální dcera.
„Moc děkuji“ slyším zleva. „Nemáte zač“ a odcházím , aniž bych mu věnovala pohled.
Možná jen v duchu další jadrnou poznámku.
Pospíchám pro pečivo do obchůdku za rohem.Nakoupím a za necelých deset minut se vracím s nákupem a zjišťuji , že tam pick- up již nestojí. Místo před mým autem je prázdné.
A pak , že to není debil .