Hříšníci.cz

Docela obycejny den..cesta z prace metrem jako obvykle,nic zvlastniho,ale ja si tu pulhodinku,kterou mi to zabere,kratim ruznymi svymi hrami..nejdriv si poslu do sluchatek neco pro navozeni prijemne nalady a pak se jen divam..jen maloucko,nezi­ram,nechci aby si toho nekdo vsiml,a pokud to chci,tak si toho vsimne docela urcite..ale jen kdyz to chci..ne vzdycky..davy proudi sem a tam,uz jsem si zvykla a nevadi mi to,ta anonymita mi celkem vyhovuje…nekdy to probehne uplne obycejne,cestu bud prosedim nebo prostojim,obcas se rozhlednu neni-li na obzoru nekdo zajimavy…vetsinou se nekdo takovy objevi,ale rozhodne (coz nedokazu vysvetlit,a neni to nic proti dotycnym..)to neni nikdy muz v obleku..je to zvlastni,ale nijak to nepritahuje mou pozornost..vsimam si spis muzu sportovniho typu…a pak si vzdycky vzpomenu na psychologicke rozbory o mezilidskych vztazich, ktere jmenuji jasne znaky chovani pri zajmu o druhe pohlavi..rozsirene zornicky (na ty se zameruji..) a pak taky nonverbalni komunikace..ty zornicky pracuji samy o sobe,takze to nijak neovlivnite..a pak taky kdyz muz sedi s koleny od sebe..jasna sebeprezentace­..sveho muzstvi..chce totiz aby si zena vsimla jeho vybavy..no nechci tady machrovat znalostmi,na to prisli jini,ne ja,ale neco na tom je..casto se mi stalo ze jsem sedela vedle muze,to je asi normalni,a nic se nestalo,nic jsem necitila..ani by me to snad nenapadlo..a dnes to bylo jine..sedela jsem na sedadle u okna,coz jak uznate neposkytuje temer zadny prostor k pripadnemu „uniku“, nebo odtazeni se..uz kdyz pristoupil jsem si ho vsimla..a duvodu bylo vic..on na moment zavahal,ktere sedadlo si vybere,a pak se rozhodl „pro me“.Byl to celkem vysoky asi 35 lety muz,sportovni postava,proste ten typek,ktery me vzdy dokaze zaujmout.Jakmile dosedl,pocitila jsem zvlastni vibrace..trosku se zavrtel,jako by i on neco citil..protoze to byl „kus chlapa“,okamzite jsem pocitila jeho rameno a celou pazi na sve..a pak ty stehna..zlehka se dotkl svym meho kolena,a mnou projelo vzruseni..byl to moc prijemny pocit v tom upocenem odpolednim vagone,a on asi taky zaznamenal jistou „komunikaci“..temer ve stejny okamzik jsme se na sebe podivali a usmali se na sebe..jako by cekal na svoleni..a tak se oprel vic,a takhle to trvalo po celou dobu naseho spolecneho „cestovani“..pak jsme dojeli na jeden z prestupnich uzlu,on se ke mne naklonil a septl „ahoj“..usmala jsem se a on vystoupil..to simrani kolem zaludku jsem citila jeste doma..