Hříšníci.cz

Ve středu minulý týden jsem nastoupila na svoji první delší praxi, do rehabilitačního ústavu Kladruby. Čekala jsem všechno možný, ale to nejdůležitější, co se tam stalo, jsem si ani netroufala představit. Někoho jsem tam potkala.
Hned první den, šla jsem zrovna do šatny, a pár kroků u dveří se moje oči zastavily u těch jeho.. přišlo mi, jako by mi je svázal, nemohla jsem uhnout. Zrychlil se mi tep, a okolí přestalo na chvíli existovat. Objevil se mi v životě znova ten pocit, že mezi mnou a někým proudí nějaká silná energie, že to není jen tak někdo, koho bych mohla minout a už nikdy nepotkat. Nenazvala bych to hned zamilováním, vlastně jsem v tý chvíli ani nevěděla jak ten kluk vypadá, a když se za mnou zavřely dveře šatny, měla jsem furt před očima tu hloubku kam se zabodly. Snažila jsem si představit jak vlastně vypadal, a moc to nešlo. Když se na chvíli pootevřely dveře šatny, jak někdo prošel, podívala jsem se ven, a ještě tam byl. Srdce, který se pomalu uklidňovalo zase nabralo vyšší obrátky, ale v hlavě jsem měla uplný prázdno. Věděla jsem, že ho chci poznat, zjistit, co mě to k němu vlastně tak táhne, ale už mě nenapadalo, jak to udělat. Až na druhý pohled jsem si všimla, že sedí na vozíku, a nic to neměnilo na těch pocitech. Doufala jsem, že ho ještě v průběhu praxe potkám, a když jsme šli na prohlídku ústavu po obědě, tak jsem ho znovu potkala, v posilovně. Nebyli jsme tam dlouho, ale i tak jsem citila, jako by v té místnosti byl nějakej zázračnej pramen prýštící energie, která vycházela z jeho očí, a mýma vstupovala do celýho mojeho těla.
Nechápala jsem ty pocity, ale bylo to přesně to, po čem jsem dlouho toužila, co jsem myslela, že už mě nepotká. Jako by mi život chtěl ukázat, že nikdy není konec nadějím :)
Za první tři dny praxe jsem ho potkala celkem pětkrát, ale furt jsem nebyla schopná říct, jak vypadá. Vlastně až po tom třetím dni, kdy jsem ho viděla z okna, tak když byl v úrovni, kdy se nemohl dívat mojim směrem, prohlídla jsem si ho alespoň zezadu. Tento týden jsem ho hledala marně. Díky tomu, že byl v posilovně, mohla jsem si s pomocí jednoho dobrodince zjistit jeho jméno alespoň, a dnes, když jsem si ověřila, že to je opravdu on, jsem konečně trochu klidnější. Potřebuju ho ale ještě alespoň jednou vidět, mluvit s ním, zjistit co to vlastně bylo, co se to stalo? Je mu 19, pravděpodobně je zasnoubený, což je sice v tom věku zvláštní, ale člověk s takovým problémem jako má on, dospívá rychleji, takže nějaký naděje na něco víc si ani nedělám. Chci ho prostě jen poznat.

No ještě na odlehčení na závěr, proč chlapi tak často, říkají místo „líbíš se mi“ „sluší ti to“? Nebo se pletu a nemyslej to tak? :) když má holka normální rifle a tílko, jako 9 z 10 dalších? Alespoň já tedy tu druhou větu vztahuji na oblečení, nevim, co jinýho by mohlo slušet..