Hříšníci.cz

V pátek po tréninku jsme šli do hospodody. Bylo nás asi jedenáct, včetně mojich top6. Jen L. chyběl, protože pracoval. Když jsme ho tam nechávali v šatně a odcházeli, chvilku jsem měla pocit, že tam vlastně ani jít nechci. Za chvíli to ale už přešlo a já si užívala tu krásnou cestu k metru, podél hřbitovní zdi. Chodím kolem ní třikrát týdně a stejně mě pokaždé uchvátí. Je taková temná, rozdrolený starý zdi a za nima stromy obrosltlý šlahounama břečťanu. I hroby tam jsou obrostlý, takže to vypadá jako jeden velkej zelenej koberec. Fascinuje mě ten hřbitov. Když k tomu ještě svítí měsíc a nebe má temně modrou barvu.. neznám v Praze hezčí místo.
Když jsme došli do hospody, zase jsem zjistila že tam L. prostě chybí. Bylo to takový neúplný. Napsala jsem mu smsku, a pak se usmívala nad jeho odpovědí. Od tý chvíle už bylo všechno vpořádku.
Všichni se bavili a pili, jen já tam byla na čaji a pozorovala. Stačí mi být mezi lidma kteří jsou v náladě, a sama se po chvíli taky tak cítim.

Srovnávala jsem je a přemýšlela. Jako první jsem se dívala na oči. E. je měl zrovna sametově tmavomodrý, ale když jsem se dívala z boku, byly žlutohnědý, zvláštní. Má oči jak chameleon. H. je měl stříbrně modrý, lesklý a světlý, takový zářivý, dětsky nevinný a zvědavý :). J. zase hnědý, ze začátku světleji, a pak čim dál tmavší, až byly jak roztavená hořká čokoláda. R. seděl dál, tak jen občas jsem viděla záblesk tmavomodré. V. který seděl ještě dál ale byl vidět dokonale. Má hrozně pronikavej pohled. Oči má světle modrý, chladný a zároveň pohlcující jako voda v bezedné studni. I ten pocit když se na mě podíval byl, jako bych padala a pod nohama měla stále prázdno.
Dívala jsem se i na jejich ruce. Za to mohl V. , protože dřív mě právě ty jeho ruce zaujaly. Nedokázala jsem se ale na ně dívat moc dlouho, protože se mu ve světle pořád blískal ten prstýnek. Dráždilo mě to.
Zjistila jsem, ze všichni z oddílu mají na rukách něco společnýho – hodně masa v dlaních, otlaky na zápěstí, krátký nehty. Hlavně to první se mi moc líbí. Vzpomněla jsem si na dlaň L. kterou jsem měla možnost si ohmatat. J. V. a E. mají široký dlaně i prsty. Líbí se mi to, je to takový.. mužný :).
No a nakonec jsem ještě srovnávala jejich rty. Kromě A. je nikdo nemá plný. Nejhezčí rty má E. – hladký, hezký kontury, prostě rty stvořený pro líbání. V. je má podobný, ale má nižší vrchní ret, takže už to není tak vyrovnaný.
Vybavovala jsem si silvestra, jak jsem od většiny z nich dostala pusu – od každýho byla jiná.

No, teď k tomu co se dělo. Měla jsem tam ssebou tři vytisknutý dotazníky se sexuální tématikou (pokud ho někdo chcete vidět, napište si o něj, pošlu.). Čekala jsem, kdo z nich bude dost ujetej na to, aby mi to vyplnil. J. překvapil, byl první kdo s vyplňováním začal. H. si dotazník vzal a ostražitě si jej prohlížel. Něco málo vyplnil, a pak si ho schoval, že ho vyplní doma a přinese později. E. se něčeho bál, takže to vyplňovat nechtěl. Dala jsem tedy třetí kousek V. a čekala že to taky odmítne. Překvapil. Začal to vyplňovat, i když špatně, ale prý mi to pak vyplní správně a taky dá později. Jsem na to docela zvědavá, viděla jsem tam akorát dost Aček – to znamená dost zkušeností. Že by nakonec byl u nás v oddíle i nějakej větší úchyl než jsem já?
F. se dožadoval taky dotazníku, tak jsem mu slíbila, že mu donesu na trénink vytisknutej novej. Měla jsem tam jen ty tři a svůj vyplněnej pro ty, co by ho chtěli vidět na oplátku.
Krom toho dotazníku se tam taky řešily docela zajímavý věci. Půlka stolu se bavila psaním na papír (pro vysvětlení, měla bych vám asi sdělit že jsem nedoslýchavá, takže se se mnou psaním na papír dá většinou domluvit rychleji než mluvením).
F. si stěžoval že si se všema píšu a nebavím se s ním, tak mu A. poradil ať mi taky něco napíše. Jeho první „vzkaz“ mě ale rozesmál. Ptal se: „Co máš ráda při sexu, i perverz..“. To jsem fakt nečekala :)). Pár zajímavých vět pak ještě dopsal po mojich odpovědích, ale já už z něj nemohla tenhle chlap za mlada musel byt děsnej – jako v dobrým smyslu :) , drzosti má dost, nebojí se mluvit ani si sáhnout.. asi prostě chlap co si umí vzít co chce. Možná bych se ho měla začít bát?
Ještě stojí za zmínku pár doteků od V.. poprvé když mi při projití kolem mě nadzvedl vlasy a pomalu pouštěl, to jsem chtěla vrnět jak kočka. Bylo to ale rychlý takže jsem si to ani neužila. Pak když odcházel s pár lidma, jen tak zběžně mě pohladil po tváři když říkal ahoj. Na chvíli jsem měla před očima tu chvilku když mě pohladil L. , to bylo jiný. Teď to bylo jen takový – mimochodem, který ve mně nechalo jen pár nezodpovězených otázek a zvědavost.
Jo a potvrdila jsem si, že existuje něco co mi na někom z těch pěti – teď už šesti vadí. Resp. co se mi nelíbí. Nelíbí se mi jak mi V. mává když mě zdraví. Přijde mi to jako by mával malýmu děcku, který ještě nechápe pouhou zvednutou dlaň jako pozdrav. Vlastně samotný děti tak občas mávaj když jim odjíždí babička autobusem. Zajímavý je, že je to první věc co mě štve a je to u chlapa kterej mi přijde druhej nejpřitažlivější z oddílu.
Ještě jsem chtěla napsat něco o J. , ale to si nechám na jindy, pak snad najdu vhodnější slova.