Hříšníci.cz

Myslela jsem si, že od doby co jsem tak silně prožívala pohled z očí do očí u toho vozíčkáře, na mě nepůsoběj jiní kluci krom L., ale jak to časem přešlo, začala jsem opět pozorovat okolí. Vlastně to ani nejsou jen chlapi, kdo mě můžou zaujmout. Skoro si začínám myslet, že mám nějakej šestej smysl na lidi, kteří můžou být v mojem životě něčim důležití, kterých bych si měla víc všímat. Ale proč si pak tedy všímám spíš toho, co mi na nich přijde sexy? I když mě jako celek třeba někdo nepřitahuje, tak když z něj mám „ten“ pocit, vidím na něm několik hrozně přitažlivých předností.
Poslední dobou začínam proklínat chvíli, kdy jsem se rozhodla „nezasunout“.. od tý chvíle už uplynula hrozně dlouhá doba, a teď mám nějaký blok. I když bych zrovna chtěla, tak to prostě není chvíle pro to „druhý poprvé“. Vždycky mě něco zarazí, vzrušení se zablokuje a podvědomně couvám a bráním se tomu.
Když si ale představim, že bych teď normálně souložila kdy mě napadne, jak mě napadne, kde mě napadne, připadá mi to hrozně krásný a svobodný.. Jako bych teď byla někde v okovech a nemohla se z nich dostat jinak, než že tam necham kus sebe. Proč je to tak těžký? Vlastně už jsem se rozhodla, že sex prostě bude. Že nemám důvod dál čekat.. ale ty okovy mě držej dál. Asi jsem ještě na něco zapomněla.
Vim, že asi nebudu nikdy žít uplně tradičně normální život, s jedním chlapem, s jednou pravidelnou prací na 5 dní v týdnu 8 hodin denně, s dvouma dětma.. Ani to tak nechci. Většina lidí to tak ale asi chce, takže nemá smysl, abych něco plánovala, a měla bych si užívat opravdu každou chvíli, to „tady a teď“.. Jen nevím, jestli už je čas na to, překonávat problémy silou. Někdy to může věci jen zhoršit.

V pasti svého stínu
v okovech lítosti
zabíjena touhou
po něčí blízkosti

Zvířecký chtíč
deroucí se z nitra
trápí a spaluje
doufajíc že zítra..

.. to třeba bude lehčí..