Hříšníci.cz

Tak jsem chlapům z oddílu dala dárek k vánocům. Každej dostal panáčka z marcipánu, kterej měl vypadat jako on. Moc se mi ale nepovedli, vypadali jako by je dělalo dítě třetí třídy základní školy. Měli ale stejný oblečení jaký nosej oni, takže se mohli poznat. Dalo mi to docela dost práce, a poslední den se mi na teple rozpadali, takže jsem málem měla deprese že jim je nedám celý, ale jen hroudu obarvenýho marcipánu. V šatně jsem je rychle ještě poupravila, a nakonec je dostali vcelku díkybohu. Uvnitř každýho toho panáčka byl kousek brčka, a v něm zasunutý papírek. Mělo to být tajemství, který by se dozvědeli jen ti, kteří by panáčka jedli a všimli si toho. Napsala jsem jim tam každýmu co si o něm myslím, nebo spíše jak ho vnímám, a čím mě přitahuje. Byl to hodně upřímný a otevřený text, a pro někoho by možná i bylo lepší kdyby to nečetl. Proto jsem to nechala osudu, ať to buď najdou nebo nenajdou. Nepočítala jsem ale s tím, že to jeden z nich začne jíst přímo na místě. Vzkaz našel, takže i ostatní hned věděli že tam něco je. L. kterej tam zrovna ten den nebyl, a dostal panáčka později se to dozvěděl nedopatřením. R. mu to prozradil, protože nevěděl že to mělo být tajný.

Tak, teď už všeci víjou co k nim cítim. Zatím se mohli jen domýšlet, ale teď je to jiný. Jak se ke mně teď budou chovat? Změní se něco? S R. si píšu na ICQ, s H. už nějakou tu chvíli mailuju, a L. mi po přečtení toho papírku taky napsal e-mail. S V. občas mluvím na ICQ, ale jen málo, on nezačne, a já nechci být vlezlá.
Díky bohu že už je po svátkách, a zase můžu chodit pravidelně na tréninky s vědomím, že tam každýho potkám v jeho pravidelné době příchodu :). Chyběli mi přes vánoce. Nejvíc mi chyběli na Silvestra chvíli po půlnoci, tak jsem byla smutná. Byli se mnou sice A. a K*., ale to jsou kamarádi, a já vedle sebe chtěla někoho bližšího. Myslela jsem na L. , pořád. Přemýšlela jsem, jestli slaví nebo pracuje. A. se pak zkoušel dovolat do jeho zaměstnání, ale bylo pořád obsazeno. Možná to tak mělo být.

Tak ještě něco mimo chlapy :). Na vánoce jsem byla po dlouhé době doma. Sestřina fretka si na mě zasedla, a pořád mě kousala do noh, takže jsem si ani nemohla zabalit dárky sama. Pak mě nechtěla pustit do pokojíčku. Hrůza no. Fretka je horší než hlídací pes. Taková mrška.. kousne do krve, a než ji člověk chytne, už je pryč, naježí ocas, a za chvíli už je zase zahryznutá do palců na noze. Nejhorší to bylo v noci, když mi lezla pod peřinu, nebo mi běhala kolem hlavy a já se bála že mi ukousne ucho nebo něco :) . Naštěstí jsem to přežila celá. V 10 ráno už mě mamka tahala z postele, takže jsem se ani pořádně nevyspala. Jsem holt noční tvor, a v Praze jsem si zvykla chodit spát ráno a vstávat v poledne, pokud to jde.
Otestovala jsem domácí saunu, snědla spoustu cukroví, popřála babičkám hezký svátky, a ve středu večer už jsem spěchala zpátky do Prahy, a těšila se na páteční trénink.