Hříšníci.cz

Tak napůl se mi asi začíná plnit moje přání, opět moct psát erotický fantazie. Sice stále nemám zvenčí moc inspirace, ale možná mám, jen ji nevidím a nevnímám. Fantazie sice stále nepřichází, ale zdál se mi sen.. kterej by klidně mohl být začátkem povídky :) Ve snu se mi často zdají i věci, který si nedovolím představovat, nebo to třeba ani nedokážů kvůli pocitům. Když píši nějakou fantazii, tak to tak musím cítit, při představě, jako bych tam opravdu byla a prožívala si to. To je ten problém, proč teď nepíšu. Ve snu si všechno prožívám, možná i silněji než ve skutečnosti. Zkusím se víc dívat kolem sebe, více se otevřít, abych si ty fantazie, nebo třeba i skutečnost neblokovala uvnitř sebe. Tady je ten dnešní sen:

Byla jsem na zkoušce, první jsem ji udělala na papír, a měla jsem ji mít uznanou. Přišla jsem do místnosti kde mi měla být uznaná, sedla si ke stolu a čekala. Přišel profesor, sedl si vedle mě, a chtěl mi pokládat další otázky. Ohradila jsem se, že zkoušku už bych měla mít z toho papíru, ale po krátké debatě jsem zjistila, že zkoušení bude pokračovat. Najednou jsem u toho stolu neseděla na židli ale klečela na dřevěné lavičce. Naproti stolu seděla žena, ale moc se nevyjadřovala. Snažila jsem se odpovídat na otázky, ale byla jsem z profesora trochu nervózní, obzvlášť když byl těsně vedle mě, až jsem cítila teplo jeho těla na svých zádech a rameni. Při jedné složitější otázce jsem najednou ucítila jeho ruku pod sukní. Neměla jsem kalhotky, takže se dotkl přímo mých citlivých míst a hladil je. Přitom mě stroze povzbudil ať dál odpovídám. Nevěděla jsem co dělat. Vyrazilo mi to dech, srdce se rozbušilo na poplach, a zčervenala jsem ve tvářích. Žena naproti si zřejmě ale ničeho nevšimla. Pak nějak zmizela, a já měla dál odpovídat na otázky. Cítila jsem jeho dech na krku, a pak mi odhalenou část šíje a krku zespodu nahoru olízl. Ruku z podsukně přitom stále neoddělával, spíš ji ještě víc přitiskl. Řekla jsem mu, že v této situaci nedokážu odpovídat na nic, co vyžaduje přemýšlení, jestli by mi nemohl dát nějakou jednodušší otázku. Zeptal se „líbí se Vám to?“ Spadla mi brada, a zalapala jsem po dechu. Co na tohle odpovědě? Když mi v hlavě přestaly blikat poplašný světýlka, a znovu jsem se mohla nadechnout, s tváří upřenou stále do zdi před sebe jsem odpověděla „svým způsobem ano“..

Vždycky mě přitahovali muži s mocí, kterou nademnou můžou nějak uplatnit, takže se není čemu divit, že se mi tohle zdá o zkoušejícím :) škoda, že něco takovýho nejde zrealizovat a prožívat celý život. Jakmile se z někoho, kdo mě v něčem vede nebo učí, stane blízký člověk, přestává ta moc být taková. Leda snad, že by šlo o čistě sexuální vztah, ale to by se zas vylučovalo s možností „normálního“ života, rodiny, dětí, jiného vztahu.. Nebo ne?